Dovolená vlakem je super. Poté, co jsme v minulých letech s dětmi vyzkoušeli vlakem chorvatské a polské moře (obojí cajk) jsme se letos vydali směrem na západ – do Stuttgartu, Štrasburku a Lucemburku. Proč tam? V těchto městech máme kamarádky a kamarády a rádi jsme je zase po čase viděli. Tady pár fotek a pár vlakových tipů.
Díky náhodě s poruchou lokomotivy jsme se po cestě od nás do Vídně mohli podívat do toho švýcarského panoramatického vozu, který Českem projíždí. Panorama Přerova bylo moc pěkné 😉 Z Vídně do Stuttgartu jsme použili euronight Imre Kálman, pojmenovaný po maďarském skladateli operet. Ten jede z Budapešti, a jeho jedinou nevýhodou je fakt, že z Vídně odjíždí až později večer, takže byla Nora na vídeňském nástupišti trochu unavená. Plakát Barbie vylepený v lehátkovém kupé to ale spravil a vyspali jsme se dobře. 😉
Pozor na jeden detail: aby mělo dítě vlastní lehátko, je potřeba jej při nákupu jízdenek u rakouských drah označit že má 6 let a více, jinak se nějak počítá, že nemá vlastní lehátko. Takže jsme potom museli jednu jízdenku dokupovat. Jedna jízdenka na lehátku stojí cca 70 euro. Jako uvítací snack dostanete v maďarském vlaku trochu bizarní rumové koule, na snídani v lůžkovém vlaku jen kafe/čaj/džus a k tomu sušenku.
Stuttgart je aktuálně bez nádraží, ještě asi tak deset let jej budou stavět, tak jsme se vydali dojíst nevydatnou sušenkovou snídaní s Jitkou a Chrisem na štědrý brunch do blízkého parku a odpoledne jsme pak osobními vlaky pokračovali do Štrasburku. Zvolili jsme cestu právě osobáky, přestože tam jezdí i TGV nebo IC, ale osobáky nejsou o tolik pomalejší, jen člověk musí přestupovat. Jsou ale zásadně levnější, koupili jsme si celodenní Baden-Württemberg ticket za 32 euro pro dvě osoby, zatímco jízdenka pro jednoho na IC stojí třeba dvakrát tolik.
Jediný fígl je, že německá regionální jízdenka neplatí až do Štrasburku, který leží ve Francii, ale jen do posledního města v Německu, kterým je Kehl. Odtud jsou tři možnosti: jet tu jednu zastávku načerno (nedoporučuje se), koupit si jednotlivou jízdenku za 4.6 euro nebo v Kehlu přestoupit na tramvaj, která je již součástí MHD ve Štrasburku a dojet jí. To jsme zvolili my. Tady taky doporučujeme koupit jízdenku před nástupem do tramvaje, protože tam na černé pasažéry hlídkovala policie.
Drobnou nevýhodou zvoleného postupu je fakt, že spojení z městečka Appenweier (které leží na hlavní trati) do Kehlu zajišťuje lokálka, v podstatě větší tramvaj. Zastávka je taky spíše tramvajová a okolo jen parkoviště a keře ostružin. No a vzhledem k nízkým cenám jízdenek na lokální vlaky v Německu (od Deutschlandticketu za 49 euro na měsíc po jeho regionální varianty) tento spoj do Štrasburku využívá opravdu hodně turistů, takže lokálka byla nacpaná hlavně lidmi s batohy a kufry. Těch 20 minut se to ale vydržet dá a ušetřené vyšší desítky euro za to asi stojí.
Ze Štrasburku, kde nás hostila Šárka a Jean-Augustin, jsme se zajeli podívat do Lucemburku. Už na nádraží nás vítal Michal s vlaječkou lucemburského velkovévody a protože bydlí s Lenkou kousek od něj, ani jsme nemuseli využít štědré nabídky MHD zdarma, která funguje po celém Lucembursku.
Svezli jsme se v dalších dnech, ale kdybych si to uvědomil dříve, mohl jsem cestu ze Štrasburku do Lucemburku kupovat jen na hranice, od nich se už i ve vlaku cestuje zdarma. Naštěstí to bylo jen pár euro. Ze Štrasburku do Lucemburku se cestuje přes Mety, a tuto trasu jezdí i rychlovlaky TGV. My jsme zvolili low-costovou růžovo-tyrkysovou variantu OUIGO, která sice jezdí docela rychle, ale na dolní palubě máte uspořádání sedaček 1+3, wifi je za poplatek 3 eura a zásuvky jsou jen ve vyšší třídě. Tomu říkám motivace si koupit dražší jízdenku 😉 jedna zhruba hodinová cesta tímto rychlovlakem vyšla pro dva dospělé a dítě na 56 eur.
V Luxu, jak místní říkají, jsme se byli podívat i do muzea tramvají, které ve městě jezdili v letech 1875 až 1964, a nyní nově od roku 2017. Tramvaje jsou zajímavé tím, že přes centrální část historického města nevedou troleje a cca 3.5 km jezdí soupravy na akumulátory.
Pro zpáteční cestu domů jsme využili noční vlak Canopus, který jede z Curychu do Prahy. Staví v německém Offenburgu, což je asi 25 km od Štrasburku. Zde jsme zvolili luxusnější lůžkovou variantu se třemi lůžky v kupé, jejíž součástí je i slušná snídaně. Ta je nicméně oproti rakouským drahám, se kterými mám zkušenost, jen průměrná, naopak ocenit je možné wifi na palubě, které většině rakouských lůžkových vozů chybí, a na dobrou noc přijde vhod IPA z pivovaru Chroust. Lůžková jízdenka pro nás tři stála cca 300 eur. Alternativou je taky denní spojení několika vlaky přes Norimberk a Cheb, to vyjde na jednoho asi 800 Kč.
Celkem jsme tak za jízdenky dali 680 EUR. Když k tomu dopočítám cesty do Vídně a z Prahy na Vsetín za standardní ceny, tak jsme někde na 18 tisících Kč.
